OBČANSKÝ ZÁKONÍK II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář

Znovuzačleněním rodinného práva do občanského zákoníku doznala úprava základních statusových, osobních a majetkových poměrů v manželství a rodině nové dimenze. Rodinné právo tak opět zaujalo důstojné místo v českém právním řádu. Tato skutečnost s sebou přináší nutnost pracovat s celým kodexem, jeho principy, východisky, hodnotami a výkladovými pravidly, ale i s obecnou částí a mnoha jeho novými instituty. Je třeba potřebu pochopit celkovou koncepci nového kodexu soukromého práva a širší souvislosti.
Z textu druhé části občanského zákoníku se podává zřetelná tendence skloubit civilistické tradice, lidskoprávní tendence, konzervativní přístupy k rodině i názory a postoje zcela liberální. Byť je nový kodex soukromého práva jako celek považován za mezník pro civilistiku, jeho druhá část v mnohém navazuje na předchozí úpravu, v roce 1998 významně novelizovanou.
Vtělení manželského majetkového práva a práva manželského bydlení, včetně zvláštních ustanovení na ochranu proti domácímu násilí, do manželského práva, a nový obsah řady ustanovení, je třeba považovat za zásadní změnu. Zejména úprava ochrany rodinného obydlí a obvyklého vybavení rodinné domácnosti vystihuje snahu hlavních zpracovatelů nového kodexu po dosažení komplexnosti a sledování evropských standardů.
Jde-li o další, zejména obsahové novinky, je třeba zdůraznit novou koncepci rodičovské odpovědnosti inspirovanou Principy evropského rodinného práva a nové pojetí institutu osvojení nezletilého nesvéprávného dítěte reflektující mezinárodní úmluvy. Zcela novým institutem je především osvojení zletilého, které navazuje na tradice.
Byť není v novém rodinném právu mnoho převratných změn, řada institutů je upravena jinak. Snahou autorů proto bylo vytvořit pro odbornou veřejnost komentář, který bude uživatelsky vstřícný a prakticky využitelný. Výklad ke každému ustanovení je proto uveden přehlednou osnovou: od úvodních obecných úvah, včetně teoretických aspektů a historických souvislosti, s uvedením, zda jde o kontinuitu či spíše diskontinuitní přístup, a zejména výčtu nejvýznamnějších odlišností od předchozí úpravy příslušného institutu i ve vazbě na přechodná ustanovení, po analýzu a procesně-právní aspekty věci. Na mnoha místech / číst více /