Soud se mohl, aniž se toho žalobce dovolal, zabývat podle § 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, ve znění účinném do 30. 11. 2016, tím, zda jsou dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. a) až d) nebo h) zákona, pouze v případě, že byl předmětný rozhodčí nález vydán ve sporu ze spotřebitelské smlouvy a současně návrh na jeho zrušení podal spotřebitel.

Tuto výjimku, jíž se zákonodárce ve prospěch spotřebitele odchýlil mimo jiné od zásady dispoziční, nelze rozšiřovat též na jiné osoby, kterým je za jiných okolností zákonem přiznávána vyšší míra ochrany, např. na slabší smluvní stranu ve smyslu § 433 občanského zákoníku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 5942/2017, ze dne 12. 12. 2018 / číst více /