Ústavní soud, Brno, TZ 34/2018

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Tomáš Lichovník) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil výrok I. rozsudku Krajského soudu v Brně v části týkající se úroků z prodlení, ve které bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, výrok II. téhož rozsudku a rozsudek Nejvyššího soudu, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vlastnické právo podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelka a její manžel, který zemřel v průběhu řízení před Ústavním soudem, (dále jen stěžovatelé) koupili v roce 1991 od Výzkumného ústavu geologického inženýrství, s. p. (dále též VÚGI) nemovitosti v Brně za cenu 1 419 700 Kčs. Při uzavření kupní smlouvy však nevěděli, že tyto nemovitosti přešly na stát v 50. letech na základě uloženého trestu propadnutí jmění. Trestní rozsudky byly v 70. letech zrušeny, avšak majetkové vztahy nebyly dořešeny. V roce 1993 stěžovatelé uzavřeli soudní smír, kterým předmětné nemovitosti dobrovolně vydali oprávněné osobě. Po státním podniku VÚGI se pak domáhali vrácení kupní ceny, kterou mu za nemovitosti zaplatili. Výzkumný ústav svou povinnost k vrácení kupní ceny uznával, ale než získal potřebné prostředky, byl zrušen a zanikl bez právního nástupce. Žalobu proti České republice – Ministerstvu hospodářství (později jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových) Městský soud v Brně zamítl, protože dle jeho názoru byla kupní smlouva platná, a pokud stěžovatelé přistoupili dobrovolně k vydání, činili tak výlučně na základě svého svobodného rozhodnutí. Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zastavil řízení ve vztahu mezi stěžovateli a VÚGI (vzhledem k zániku žalovaného bez právního nástupce), jinak ho v meritu potvrdil. V odůvodnění výslovně zdůraznil, že věcně legitimován byl VÚGI, nikoliv stát. Nejvyšší soud pak dovolání stěžovatelů odmítl.

Rozhodnutí krajského i Nejvyššího / číst více /