Žalobkyně se samotným podáním návrhu na vydání rozhodčího nálezu k Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky („rozhodčí soud“) dobrovolně podřídila pravidlům, podle nichž rozhodčí soud rozhoduje, aniž by na tento závěr měla vliv skutečnost, že rozhodčí řízení skončilo usnesením o zastavení řízení, v němž rozhodčí soud konstatoval, že nemá pravomoc k meritornímu rozhodnutí věci z důvodu neplatné spotřebitelské rozhodčí doložky.

Žalobkyně se na rozhodčí soud obrátila s návrhem dobrovolně, podáním návrhu zahájila rozhodčí řízení a podřídila se tak Řádu vydanému rozhodčím soudem v souladu s § 13 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení. Pravidla Řádu nadto musela být žalobkyni známa, neboť Řád je veřejně dostupný (publikovaný v Obchodním věstníku i na internetových stránkách rozhodčího soudu) a žalobkyně s rozhodováním dle Řádu v případném rozhodčím řízení souhlasila uzavřením rozhodčí doložky a poté samotným podáním návrhu k rozhodčímu soudu. Na právní režim projednání sporu před rozhodčím soudem nemá vliv to, že rozhodčí doložku rozhodčí soud v průběhu rozhodčího řízení shledal neplatnou. V souladu se zákonem o rozhodčím řízení v takovém případě rozhodčí řízení končí usnesením o zastavení rozhodčího řízení podle § 15 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení a nelze proto souhlasit s argumentací žalobkyně, že na základě neplatné rozhodčí doložky nelze zahájit rozhodčí řízení a že usnesení rozhodčího soudu nebylo rozhodnutím, nýbrž pouhým oznámením o nedostatku jeho pravomoci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4461/2017, ze dne 12. 2. 2018 / číst více /