Ústavní soud, Brno, TZ 40/2018

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) ústavní stížnost stěžovatelky ENVA, s. r. o., podanou proti rozhodování o žalobě nejvyššího státního zástupce odůvodněnou veřejným zájmem (§ 66 soudního řádu správního) dílem odmítl a meritorním výrokem zamítl.

Stěžovatelka je obchodní společností, která se v rámci své podnikatelské činnosti zabývá výrobou elektřiny. V prosinci roku 2010 jí byla rozhodnutím Energetického regulačního úřadu (ERÚ) udělena licence k výrobě elektřiny ve fotovoltaické elektrárně „FVE Křenovice“ o celkovém instalovaném výkonu 1,518 MW. Dne 4. 12. 2013 byla nejvyšším státním zástupcem podána ke Krajskému soudu v Brně žaloba ve veřejném zájmu, kterou bylo rozhodnutí ERÚ napadeno. Krajský soud v Brně nejprve žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že ani jeden z původních tří žalobních bodů (tvrzení), které žalobce uplatnil, není důvodný a o další žalobní bod – otázku pravosti revizní zprávy – byla žaloba rozšířena až po zákonem stanovené tříleté lhůtě od jejího podání (§ 71 odst. 2, § 72 odst. 2 soudního řádu správního). Rozsudek krajského soudu však byl po kasační stížnosti nejvyššího státního zástupce zrušen Nejvyšším správním soudem (NSS), který věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

Důvodem byl odlišný závěr NSS, vyslovený ke skutkové stránce věci. Nejvyšší státní zástupce sice uplatnil skutečně až po tříleté lhůtě tvrzení o tom, že revizní technik, jehož zpráva byla v řízení napadena, oznámil policii v roce 2014 (ještě před jednáním soudů), že svou zprávu vůbec nevyhotovil. NSS však dovodil, že – i přes zásadu koncentrace řízení provedenou žalobními body – je přípustné vnést do řízení skutkovou novotu, a to v souladu s ustanovením § 76 soudního řádu správního. Tato nová a významná skutečnost vyvolala potřebu dalšího dokazování.

V dalším „kole“ řízení před týmiž správními soudy byl již žalobce (nejvyšší státní zástupce) úspěšný a žalovaná korporace podala ústavní stížnost, založenou zejména na námitce chybného připuštění / číst více /