Ústavní soud, Brno, TZ 62/2018

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jiří Zemánek) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek Krajského soudu v Plzni, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo stěžovatele vlastnit majetek zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny.

Stěžovatel užívá předmětný pozemek v k. ú. Hrzín u Nového Kostela od roku 1991, kdy mu byl pronajat od státu, v dubnu 2009 ho pak odkoupil. V kupní smlouvě prodávající – Pozemkový fond České republiky prohlásil, že v souladu s § 2 zákona č. 95/1999 Sb. prověřil převoditelnost prodávaného pozemku a prodávaný pozemek není vyloučen z převodu podle tohoto zákona. Stěžovateli bylo uzavření kupní smlouvy doporučeno, neboť v opačném případě by byl pozemek prodán jinému zájemci. Následně byla v roce 2003 podána žaloba, kterou se Královská kanonie premonstrátů na Strahově domáhala určení, že vlastníkem předmětného pozemku, který je jejím historickým majetkem, je Česká republika. Okresní soud v Chebu žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že Královská kanonie se vlastníkem pozemku v rozhodném období nestala, a i kdyby odvolací, dovolací či Ústavní soud byly opačného názoru, žalobě by nebylo možné vyhovět, neboť je nutné aplikovat judikaturu Ústavního soudu týkající se nabytí v dobré víře od nevlastníka. K odvolání Královské kanonie Krajský soud v Plzni prvostupňový rozsudek změnil tak, že žalobě vyhověl a určil, že vlastníkem pozemku je Česká republika – Státní pozemkový úřad. Královská kanonie byla dle odvolacího soudu v rozhodném období vlastníkem pozemku a proto pokud stát uzavřel se stěžovatelem kupní smlouvu, stalo se tak v rozporu s blokačním ustanovením (§ 29) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (tzv. zákon o půdě) a z toho důvodu je kupní smlouva absolutně neplatná. Krajský soud rovněž / číst více /