Ústavní soud, Brno, TZ 96/2018

III. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Josef Fiala) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci, neboť jím byla porušena práva stěžovatele zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel jako obžalovaný neúspěšně vznesl námitku podjatosti proti předsedkyni senátu, která rozhodovala v jeho trestní věci. Jako důkaz měl sloužit zvukový záznam z porady senátu, který byl zveřejněn na internetové televizi a jehož původ není znám. Vrchní soud v Olomouci v ústavní stížností napadeném usnesení konstatoval, že není zřejmé, zda je záznam autentický, kým, kde a kdy byl pořízen a proto k němu soud nemůže přihlížet. Navíc jde o nepřípustný důkaz, neboť záznam hovoru fyzických osob je záznamem projevů osobní povahy hovořících osob a jako takový může být použit zásadně jen se svolením fyzické osoby, která byla účastníkem tohoto hovoru. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutím vrchního soudu bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na zákonného soudce.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Vzhledem k tomu, že sama předsedkyně senátu pravost zvukového záznamu nezpochybnila, vychází Ústavní soud ze zjištění, že záznam je autentický. Byť lze chápat obavy z možného zneužití záznamů rozhovorů, nadto opatřených způsobem, který nebyl objasněn, Ústavní soud názor vrchního soudu, že šlo v daném případě o nezákonný (a tudíž nepřípustný) důkaz, nesdílí. Ústavní soud dovozuje, že vrchní soud zvolil s ohledem na konkrétní okolnosti případu přístup příliš restriktivní a právu na ochranu soukromí poskytl nepřiměřenou ochranu, v důsledku čehož došlo u stěžovatele k porušení práva na soudní ochranu a práva na zákonného soudce.

Ústavní soud provedl test proporcionality, sestávající ze čtyř kroků. Omezení práva na soukromí v tomto případě sleduje legitimní cíl, a to zajištění práva na soudní ochranu. Zároveň je záznam způsobilým prostředkem k posouzení otázky nepodjatosti předsedkyně / číst více /