Ústavní soud, Brno, TZ 25/2016

S ohledem na řadu nepřesných a zavádějících mediálních zpráv, podle nichž nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2016 sp. zn. I. ÚS 3599/15 uvrhl zdravotnická zařízení do chaosu a nejistoty, pokud jde o vymáhání poplatků za hospitalizaci, které byly již dříve Ústavním soudem zrušeny v nálezu pléna sp. zn. Pl. ÚS 36/11, se Ústavní soud rozhodl touto tiskovou zprávou uvést informace na pravou míru.

Nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 36/11 došlo ke dni 31. 12. 2013 ke zrušení právní úpravy, která zvyšovala tzv. regulační poplatek za poskytnutou lůžkovou péči z 50 Kč na 100 Kč za den, neboť tuto úpravu shledal Ústavní soud jako protiústavní, zejména z důvodu, že uložení povinnosti platit poplatek nediferencovalo mezi druhy poskytnuté péče a pacienty, jimž je péče poskytována. Nález byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 5. 8. 2013, nicméně tato jeho část měla odloženou účinnost, a to právě až ke dni 31. 12. 2013, čímž byl dán mimo jiné prostor zákonodárci, aby ústavní deficit případně odstranil. Především pak byl vytvořen časový prostor pro jednotlivé poskytovatele zdravotní péče formou hospitalizace, aby dosud neuhrazené poplatky mohli úspěšně vymáhat.

Nyní médii prezentovaný nález senátu Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2016 sp. zn. I. ÚS 3599/15, jemuž předsedal soudce Tomáš Lichovník, nikoliv předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský (ten působil ve věci jako soudce zpravodaj), jak média mylně informovala, se zabýval mimo jiné tím, zda po nabytí vykonatelnosti předchozího plenárního nálezu, tj. po 31. 12. 2013 lze připustit, aby zdravotnická zařízení vymáhala nezaplacené poplatky soudní cestou.

Nález přitom zcela standardním, nikoliv překvapivým způsobem aplikoval ustanovení § 71 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, které se týká účinků nálezů, jimiž došlo ke zrušení právního předpisu nebo jeho části. Podle něho platí, že po zrušení právního předpisu / číst více /