I. Dosavadní i nová právní úprava týkající se zákazu zaměnitelnosti dvou obchodních firem je v principu shodná (srov. § 424 o. z., § 10 obchodního zákoníku) a není proto žádný rozumný důvod, který by vylučoval použít tatáž východiska pro posouzení zaměnitelnosti dvou obchodních firem, z nichž vycházela dosavadní judikatura.

II. Při posuzování zaměnitelnosti obchodních firem je nutné hodnotit míru shody s jinými již zapsanými obchodními firmami (jmény, pod nimiž je určitý podnikatel zapsán v obchodním rejstříku), přičemž je nezbytné vycházet z dojmu, který navrhované jméno vyvolává u průměrného zákazníka. Je třeba vyjít z celkového dojmu průměrného zákazníka, jak zakotví v jeho paměti; zákazníkovi utkví z delšího znění firmy jako příznačná jen určitá její výrazná a (oproti všem ostatním firmám) rozlišující část. Jde-li o názvy, které se skládají z více prvků (slov), i když téhož druhu, mají pro posouzení nezaměnitelnosti nejdůležitější význam ty prvky, které jsou pro celkový dojem určující (tzv. silné prvky).

Dospěje-li soud k názoru, že navrhované jméno je zaměnitelné, musí tomu nutně předcházet hodnocení míry shody navrhovaných označení s ostatními již existujícími jmény.

Rozdíl v charakteru služeb obou subjektů v posuzované věci nemůže sám o sobě vyloučit jejich zaměnitelnost, snižuje však pravděpodobnost, že v praxi k záměně skutečně dojde, a to právě vzhledem k okruhu zákazníků, kteří služby té či oné společnosti budou vyhledávat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3394/2017, ze dne 25. 4. 2018 / číst více /