I. senát – veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.03.2021 09:00 do: 08.03.2021 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. Ús 1154/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1117/2019-119 ze dne 26. 2. 2020 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 16 Co 350/2018-105 ze dne 27. 11. 2018
Stručná charakteristika: náhrada nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení před ESLP
Označení navrhovatelů: Ing. M. Ch., V. F.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelé se v řízení před obecnými soudy domáhali proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti zaplacení nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem – nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v Brně. Ve vztahu k původnímu řízení bylo Evropským soudem pro lidská práva (ESLP) konstatováno porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod pro odepření práva stěžovatelů na přístup k soudu (viz rozsudek ESLP ve věci Chadzitaskos a Franta proti České republice ze dne 27. 9. 2012). K návrhu stěžovatelů bylo následně obnoveno řízení před Ústavním soudem a nálezem sp. zn. Pl. ÚS 32/13 ze dne 20. 5. 2014 Ústavní soud původně napadená rozhodnutí zrušil (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/3q5TPKI ). Zatímco Obvodní soud pro Prahu 2 stěžovatelům převážnou část požadovaného odškodnění za nepřiměřenou délku původního řízení přiznal, odvolací Městský soud v Praze jejich žalobu zamítl. Poukázal přitom na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2780/2015 či sp. zn. 30 Cdo 4011/2016) a dospěl k závěru, že při posouzení přiměřenosti délky řízení se zásadně nepřihlíží k délce řízení o povolení obnovy; podle odvolacího soudu nebylo možné započítat dobu od pravomocně skončeného řízení do doby, než byla Ústavním soudem povolena jeho / číst více /

Ústavní soud, Brno, TZ 17/2021

Ve dnech 24. a 25. února 2021 proběhl XVIII. Kongres Konference evropských ústavních soudů (Conference of European Constitutional Courts, CECC). Fakticky i symbolicky jím bylo završeno téměř čtyřleté působení Ústavního soudu České republiky v čele organizace, která sdružuje jednačtyřicet evropských institucí provádějících ústavní přezkum. Do předsednické role CECC byl Ústavní soud jednomyslně zvolen na XVII. Kongresu v gruzínském Batumi v roce 2017. O necelý rok později bylo již za českého pořadatelství uspořádáno v Praze přípravné jednání tzv. Kruhu předsedů, kterého se zúčastnilo přes třicet nejvyšších představitelů evropské justice. V rámci uvedeného mítinku bylo mimo jiné schváleno tematické zaměření XVIII. Kongresu CECC, a sice Lidská práva a základní svobody: vztah mezinárodních, nadnárodních a národních katalogů v 21. století. V souladu s usnesením Kruhu předsedů, výkonného a rozhodovacího orgánu CECC, měl XVIII. Kongres proběhnout v Praze ve dnech 25. – 29. května 2020. S ohledem na pandemii onemocnění COVID-19 ovšem nebylo možné akci v původním termínu uskutečnit. Cestou korespondenčního hlasování se Kruh předsedů jednomyslně shodl na odložení Kongresu CECC na závěr února roku 2021 a na analogickém prodloužení českého předsednictví. Bohužel ani nový termín neunikl stínu pandemie.

Ve snaze úspěšně završit své předsednické poslání a při vědomí mimořádných opatření k zamezení dalšímu šíření nemoci COVID-19 rozhodl Ústavní soud, že zorganizuje XVIII. Kongres CECC při vzdálené účasti reprezentantů členských soudů. Navzdory četným výzvám, které přenesení jednání do on-line prostoru představovalo, byl XVIII. Kongres mimořádným úspěchem, přičemž participace dosáhla téměř devadesáti procentní hranice. Ve středu 24. února se uskutečnilo jednání Kruhu předsedů, které umožnilo přímou debatu a interakci zástupců členských institucí (včetně hlasování). Následující den ve čtvrtek 25. února proběhl samotný XVIII. Kongres, jenž byl prostřednictvím streamovacího kanálu přenášen ke dvěma stovkám pozvaných hostů. K přednesení příspěvku byl přizván tucet zahraničních osobností z prostředí ústavního soudnictví. Na Kongresu tak / číst více /

Právní věta: Nachází-li se aplikace určitého ustanovení podústavního práva, k němuž neexistuje ustálená judikatura, prakticky mimo rozhodovací agendu Nejvyššího soudu, je jeho úloha sjednocovatele judikatury mimořádně obtížná. Publikuje-li v takové situaci v zájmu sjednocení rozhodovací praxe do budoucna Nejvyšší soud ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek dle § 24 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích rozhodnutí, s jehož právním názorem se ztotožňuje, porušuje jiný obecný soud bezdůvodným nerespektováním takového právního názoru právo na soudní ochranu a princip rovnosti před zákonem dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 3 odst. 1 Listiny té osoby, jíž je tento postup k tíži.

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3360/20 vyhlášený dne 4. března 2021 v 10:00 hodin naleznete zde (342 KB, PDF).

Upozornění: Po dobu nouzového stavu jsou nálezy Ústavního soudu vyhlašovány bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že text nálezu je v okamžiku vyhlášení publikován v sekci Aktuality na webových stránkách soudu.

/ číst více /

Nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3449/19 vyhlášený dne 2. března 2021 v 14:00 hodin naleznete zde (281 KB, PDF).

Upozornění: Po dobu nouzového stavu jsou nálezy Ústavního soudu vyhlašovány bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že text nálezu je v okamžiku vyhlášení publikován v sekci Aktuality na webových stránkách soudu.

/ číst více /

Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2732/20 vyhlášený dne 26. února 2021 v 10:00 hodin naleznete zde (501 KB, PDF).

Upozornění: Po dobu nouzového stavu jsou nálezy Ústavního soudu vyhlašovány bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že text nálezu je v okamžiku vyhlášení publikován v sekci Aktuality na webových stránkách soudu.

/ číst více /

I. senát – veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.03.2021 14:00 do: 02.03.2021 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I.ÚS 3449/19
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu v Brně sp. zn. 25 Cdo 4210/2018 ze dne 27. 6. 2019, rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 39 Co 79/2018 ze dne 2. 5. 2018 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 8 C 42/2017 ze dne 29. 8. 2017
Stručná charakteristika: odškodnění sekundárních obětí, právo na soukromý a rodinný život, právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: K. J. a K. M., zast. Mgr. Tomášem Maxou, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

V březnu 2014 utrpěla dcera stěžovatelů při dopravní nehodě závažná poranění, jejichž rozsah a důsledky jsou blíže popsané v napadených rozhodnutích. V důsledku poranění byla nezletilá uvedena do umělého spánku a její stav byl kritický. Z umělého spánku byla nezletilá probuzena až zhruba po třech týdnech. Její rodiče, stěžovatelé, jí přitom byli neustále nablízku. Nezletilá absolvovala několik operací a následně byla upoutána na lůžko bez možnosti pohybu, přičemž toto období trvalo přibližně šest měsíců. Po zlepšení zdravotního stavu nezletilé následovala časově náročná rehabilitace. V důsledku nastalých skutečností byli rodiče, zejména pak stěžovatelka, zcela vyloučeni z jakéhokoliv osobního života. Stěžovatelé mají za to, že v souvislosti s negativním prožitkem způsobeným dopravní nehodou jejich dcery, mají právo na náhradu škody ve smyslu § 2959 občanského zákoníku. Obecné soudy však dospěly k závěru, že zranění nezletilé nelze kvalifikovat jako zvlášť závažné zranění ve smyslu shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku.

S tím stěžovatelé nesouhlasí. Obecné soudy se podle nich nezabývaly tím, jakým způsobem zasáhlo zranění dcery do života stěžovatelů, jakým způsobem došlo k narušení jejich rodinného života, ani jakým způsobem byl ovlivněn jejich / číst více /

Ústavní soud, Brno, TZ 16/2021

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny ve spojení s čl. 11 odst. 1 (právo vlastnit majetek) a čl. 26 odst. 1 Listiny (právo svobodně podnikat).

Stěžovatel (podnikající fyzická osoba) byl 6. 5. 2018 zastaven při řízení motorového vozidla hlídkou Policie České republiky, která u něho provedla silniční kontrolu včetně orientačního testu DrugWipe, který vyšel jako pozitivní na látku amfetamin a metamfetamin. Stěžovatel popřel, že by byl pod vlivem návykových látek a na výzvu policistů se podrobil lékařskému vyšetření moči a krve s negativním výsledkem. Během silniční kontroly byl stěžovateli zadržen řidičský průkaz podle § 118b zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Usnesením ze dne 4. 6. 2018 Magistrát hlavního města Prahy vydal záznam o usnesení, kterým rozhodl o zastavení řízení o zadržení řidičského průkazu stěžovatele, neboť v pravomocně skončeném řízení o skutku ze dne 6. 5. 2018, pro který byl uvedený řidičský průkaz zadržen, nebyl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel a věc přestupku byla záznamem o usnesení ze dne 4. 6. 2018, podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, odložena. Dne 4. 6. 2018 převzal právní zástupce stěžovatele předmětný řidičský průkaz, což značí, že stěžovatel jej neměl v držení od 6. 5. 2018 do 4. 6. 2018.

Stěžovatel v listopadu 2018 nejprve neúspěšně uplatnil u České republiky – Ministerstva dopravy (vedlejší účastnice řízení před Ústavním soudem) nárok na náhradu / číst více /

Právní věta: Rozhodnutím ustanovit poškozenému zmocněnce stát plní svoji povinnost chránit v trestním řízení práva těch, jež je nemohou dostatečně sami hájit a ocitli se v řízení zpravidla pro protiprávní jednání jiné osoby. Pokud je úmyslem zákonodárce zařadit mezi náklady, jejichž úhradu po jejich zaplacení ustanovenému zmocněnci může stát nárokovat po pravomocně odsouzeném, nestačí k tomu procesním ustanovením upravit proceduru rozhodování (§ 155 odst. 5 trestního řádu), nýbrž je nutné povinnost pravomocně odsouzeného vůči státu nahradit náklady vzniklé ustanovením zmocněnce výslovně zakotvit. Postupem obecných soudů došlo k přenesení nákladů trestního řízení ze strany státu na odsouzenou bez zákonného podkladu. Interpretace zákonného textu, která takovou povinnost rozhodnutím soudu stanovila, tak zakládá dotčení vlastnického práva a práva na spravedlivý proces garantovaných čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 86/20 vyhlášený dne 25. února 2021 v 9:00 hodin naleznete zde (126 KB, PDF).

Upozornění: Po dobu nouzového stavu jsou nálezy Ústavního soudu vyhlašovány bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že text nálezu je v okamžiku vyhlášení publikován v sekci Aktuality na webových stránkách soudu.

/ číst více /

Ústavní soud, Brno, TZ 15/2021

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudky Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Otec (v tomto řízení stěžovatel) a matka (v tomto řízení vedlejší účastnice) vedou „spor“ ohledně rodičovské zodpovědnosti k jejich nezletilému synovi (nar. v roce 2010, v tomto řízení vedlejší účastník). Řízení bylo vedeno jak před soudy v Itálii, tak před soudy v České republice. V Itálii však bylo zahájeno o něco dříve, a proto Městský soud v Brně řízení ve věci později podaného návrhu matky přerušil s odkazem na čl. 19 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen „nařízení Brusel II bis“ či „Nařízení“). Italský soud následně určil svoji příslušnost pro řízení ve věci rodičovské zodpovědnosti ve smyslu čl. 8 nařízení Brusel II bis, podle něhož jsou soudy členského státu příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. Ve věci meritorně rozhodl tak, že vyslovil pozbytí rodičovské zodpovědnosti matky a svěřil dítě do výlučné péče otce. Následně bylo českými soudy vydáno několik předběžných opatření upravujících styk nezletilého s otcem. Stěžovatel v řízení před Městským soudem v Brně namítal překážku litispendence, protože v Itálii stále probíhalo řízení o jeho dovolání a domníval se, že když italský soud stanovil svou příslušnost, měl by český soud naopak prohlásit svoji nepříslušnost a řízení zastavit. Místo toho však městský soud meritorně rozhodl tak, že / číst více /

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1783/20 vyhlášený dne 24. února 2021 v 9:00 hodin naleznete zde (171 KB, PDF).

Upozornění: Po dobu nouzového stavu jsou nálezy Ústavního soudu vyhlašovány bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že text nálezu je v okamžiku vyhlášení publikován v sekci Aktuality na webových stránkách soudu.

/ číst více /

Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3582/20 vyhlášený dne 23. února 2021 v 14:00 hodin naleznete zde (330 KB, PDF).

Upozornění: Po dobu nouzového stavu jsou nálezy Ústavního soudu vyhlašovány bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že text nálezu je v okamžiku vyhlášení publikován v sekci Aktuality na webových stránkách soudu.

/ číst více /

Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2378/20 vyhlášený dne 23. února 2021 v 10:00 hodin naleznete zde (143 KB, PDF).

Upozornění: Po dobu nouzového stavu jsou nálezy Ústavního soudu vyhlašovány bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že text nálezu je v okamžiku vyhlášení publikován v sekci Aktuality na webových stránkách soudu.

/ číst více /

Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3314/20 vyhlášený dne 23. února 2021 v 9:30 hodin naleznete zde (260 KB, PDF).

Upozornění: Po dobu nouzového stavu jsou nálezy Ústavního soudu vyhlašovány bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že text nálezu je v okamžiku vyhlášení publikován v sekci Aktuality na webových stránkách soudu.

/ číst více /

Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3463/20 vyhlášený dne 22. února 2021 v 10:00 hodin naleznete zde (373 KB, PDF).

Upozornění: Po dobu nouzového stavu jsou nálezy Ústavního soudu vyhlašovány bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že text nálezu je v okamžiku vyhlášení publikován v sekci Aktuality na webových stránkách soudu.

/ číst více /

Ústavní soud, Brno, TZ 14/2021

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček) částečně vyhovělo návrhu skupiny senátorů a zrušilo dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů ustanovení bodu I./1. usnesení vlády ze dne 28. ledna 2021 č. 78, o přijetí krizového opatření, vyhlášeného pod č. 31/2021 Sb. Ve zbytku bylo řízení zastaveno, neboť napadená ustanovení v průběhu řízení před Ústavním soudem pozbyla platnosti.

Skupina 63 senátorů (dále jen navrhovatelka) napadla u Ústavního soudu část usnesení vlády o přijetí krizových opatření, kterými je (až na výjimky) zakázán maloobchodní prodej a poskytování služeb. Navrhovatelka tvrdí, že tento zákaz nepřiměřeně a iracionálně zasahuje do základního práva svobodně podnikat podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Zejména namítá nerovný přístup k podnikatelům dle prodávaného druhu zboží. Vláda přitom v napadených usneseních ani při jejich přijímání nevysvětlila, proč přikročila k zákazu u některých provozoven a proč jiné mají ze zákazu výjimku.

S ohledem na poměrně krátkou „životnost“ přijímaných krizových opatření Ústavní soud v minulosti konstatoval, že dojde-li v průběhu řízení před Ústavním soudem ke zrušení krizového opatření, avšak obsahově obdobná norma bude vtělena do krizového opatření nového, navrhovatel může návrh patřičně doplnit. K této situaci došlo i v této věci, což Ústavnímu soudu umožnilo, aby se návrhem zabýval věcně.

Ústavní soud předně zdůrazňuje, že nezpochybňuje existenci legitimního cíle, který napadené opatření sleduje. Tímto cílem je podle vyjádření vlády zabránění či alespoň zmírnění šíření onemocnění COVID-19, s tím souvisejícímu kolapsu zdravotnického systému a rozsáhlé újmě na zdraví a životech obyvatel. Jiná je však otázka, zda je dostatečně ospravedlnitelné a přiměřené i odlišné zacházení s jednotlivými skupinami podnikatelů, které napadené opatření zavádí. Konkrétně, zda pro toto odlišné zacházení existují dostatečně silné důvody, a to i v tom ohledu, zda nebylo možno sledovaného cíle dosáhnout za použití méně invazivních prostředků zasahujících základní práva dotčených subjektů. K této zásadní otázce poměřování / číst více /