Archiv pro rubriku: procesní právo

Návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř. (13.12.2018)

Podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné.

Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Jinými slovy, zpráva exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat – z hlediska svého obsahu – základním materiálním náležitostem, na základě kterých lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce. Tak je tomu zejména v případě, kdy sám exekutor soudu sdělí, že doposud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky.

V posuzovaném případě bylo soudu poskytnuto vyjádření soudního exekutora ze dne 6. 4. 2016, podle kterého s ohledem na skutečnost, že exekuce byla zahájena v lednu toho roku, soudní exekutor provádí lustrace majetku povinného, doposud byla dohledána pouze mzda povinného ve věznici, avšak prozatím nelze konstatovat, že je povinný nemajetný. Ačkoliv lze danou zprávu považovat za obsahově i informačně relativně stručnou, zásadně vyhovuje shora uvedeným materiálním požadavkům; ostatně soudy posoudily návrh / číst více /

Překážka věci pravomocně rozhodnuté v případě určovací žaloby (13.12.2018)

Pro odstranění duplicitního zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí je nutné rozhodnout ve vztahu mezi všemi zapsanými vlastníky (spoluvlastníky), kteří se takového řízení musí účastnit. Proto není možné uzavřít, že jde o totožnou věc v případě řízení, ve kterém vystupují pouze někteří ze zapsaných spoluvlastníků a řízení, kterého se účastní všichni spoluvlastníci. Taková řízení se totiž netýkají stejných osob.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3385/2016, ze dne 18. 9. 2018 / číst více /

Poplatková povinnost v odvolacím řízení od 30. 9. 2017 (04.12.2018)

Poplatková povinnost v řízení zahájeném žalobou podanou před nabytím účinnosti zákona č. 296/2017 Sb. a týkající se odvolání podaného poté, co tento zákon nabyl účinnosti, se řídí zákonem č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č. 296/2017 Sb.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2827/2018, ze dne 28. 8. 2018 / číst více /

Odvolací přezkum rozhodnutí o odměně ustanoveného advokáta (04.12.2018)

I. Proti usnesení o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta jsou oprávněni podat odvolání i účastníci (vedlejší účastníci) řízení, kteří jsou potenciálně povinni nahradit náklady řízení spočívající v odměně advokáta placené státem.

II. Zásady, vyjádřené v ustanoveních § 206 a § 212 o. s. ř., se uplatní nejen tehdy, byly-li výroky přijaty v samostatném usnesení soudu prvního stupně, ale i tehdy, byly-li výroky obsaženy v jediném rozhodnutí soudu prvního stupně.

III. Rozhodování o přiznání odměny ustanoveného zástupce – advokáta a náhrady jeho hotových výdajů je samostatným rozhodováním o vztahu mezi ustanoveným zástupcem – advokátem a státem – soudem, jenž svým osudem není spojen s výsledkem řízení ve věci samé ve smyslu § 212 písm. a) o. s. ř.

Odvolacímu soudu je zde třeba vytknout, že při projednávání odvolání žalobkyně, které podala jen do části výroku I. usnesení soudu prvního stupně, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně také ve výroku II. [o přiznání odměny za zastupování a hotových výdajů ustanoveného advokáta] a ve výroku III. (o náhradě nákladů řízení státu podle ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř.), ačkoliv odvoláním žalobkyně nebyly napadeny a nestaly se proto předmětem odvolacího řízení; jako samostatné výroky nabyly právní moci.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3776/2016, ze dne 17. 8. 2018 / číst více /

Tarifní hodnota ve sporu o náhradu škody na majetkové podstatě (27.11.2018)

Spor o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením povinností insolvenčním správcem je ve smyslu ustanovení § 159 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona incidenčním sporem. Ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu tak jde o spor ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 79/2016, ze dne 20. 9. 2018 / číst více /

Alternativní petit a tzv. alternativa facultas u nároku na náhradu škody (27.11.2018)

Podstatou žalobního petitu formulovaného jako alternativa facultas je, že žalobce projevuje ochotu přijmout od žalovaného namísto plnění, které mu podle právního předpisu nebo smlouvy náleží, plnění jiné, na které nemá podle hmotného práva nárok; dává tím žalovanému na výběr, jakým způsobem svou povinnost splní. Z toho pak plyne, že je-li primárnímu petitu vyhověno, stanoví soud též plnění náhradní; jestliže však primárnímu petitu vyhovět nelze, nelze současně přiznat ani nárok na náhradní plnění.

V posuzované věci byl primárním petitem uplatněn nárok na náhradu škody uvedením do původního stavu a na úvaze žalovaného bylo ponecháno, zda se této povinnosti zprostí zaplacením peněžité částky. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. přitom v takovýchto případech stanovil prioritu relutární (peněžité) náhrady; jen požádá-li o to poškozený a je-li to možné a účelné, lze škodu nahradit naturální restitucí, tj. uvedením v předešlý stav (srov. § 442 odst. 2 obč. zák., přičemž podle § 2951 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, má naturální restituce přednost, i tak ovšem záleží na poškozeném, jaký způsob náhrady bude požadovat). Zákon sám (hmotné právo) tedy v případě odpovědnosti za škodu alternativní plnění nestanoví, neboť výběr způsobu náhrady má v rukou žalobce, jinými slovy sekundární plnění tak, jak je formuluje žaloba, nemá původ v hmotněprávním základu věci, a napadeným rozhodnutím tedy nebylo rozhodnuto o žalobě s alternativním petitem, ale právě s alternativou facultas.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2311/2018, ze dne 29. 8. 2018 / číst více /

Neúčinnost doručení do datové schránky (27.11.2018)

Jestliže podle ustanovení § 47 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 17 odst. 3 a 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, a nepřihlásí-li se do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty, a do datové schránky žalované bylo usnesení obvodního soudu doručeno dne 4. 3. 2013 v 17:22:29 hod., je zřejmé, že takovéto doručení nemohlo být účinné, neboť je nepochybné, že v době ode dne 4. 3. 2013 do dne 14. 3. 2013 byl jediný jednatel povinné a jediná oprávněná osoba s přístupem do její datové schránky ve výkonu vazby a neměl tak přístup k veřejné datové síti.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2568/2018, ze dne 17. 8. 2018 / číst více /

Rozhodování o neúčinnosti doručení podle § 50d o. s. ř. (27.11.2018)

O neúčinnosti doručení rozhoduje odesílající soud jen pro účely řízení, které u něho (ještě) probíhá. Vydal-li soud rozhodnutí (rozsudek, usnesení nebo platební rozkaz), kterým se řízení u něho končí, nelze z ustanovení § 50d o. s. ř. úspěšně dovozovat, že by mohl (i nadále) posuzovat okolnosti významné pro závěr, zda rozhodnutí jím vydaná byla řádně a účinně doručena a zda tedy jsou pravomocná a vykonatelná, popřípadě kdy nabyla právní moci nebo se stala vykonatelnými. Nikoliv odesílajícímu soudu, ale soudům v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení) nebo soudům příslušným ke zkoumání opožděnosti (řádných a mimořádných) opravných prostředků přísluší – jako nutný předpoklad pro jejich rozhodování – také posuzování toho, zda doručení rozhodnutí proběhlo řádně (v souladu se zákonem) a účinně (zda tu není omluvitelný důvod, pro který se účastník nebo jeho zástupce nemohl s řádně doručeným rozhodnutím seznámit).

Soudům v řízení o výkon rozhodnutí, ve věcech posuzování opožděnosti podaných opravných prostředků a v jiných obdobných případech není a ani dobře nemůže být zakázáno, aby samostatně zkoumaly a posuzovaly otázku, zda rozhodnutí nebo jiná listina byla adresátům řádně a účinně doručena, jenom proto, že je možné způsobem uvedeným v § 50d o. s. ř. určit neúčinnost doručení. Bylo-li usnesením odesílajícího soudu ve smyslu § 50d odst. 1 nebo 2 o. s. ř. rozhodnuto, že doručení je neúčinné, soudy z něho v řízení o výkon rozhodnutí, při posuzování opožděnosti opravných prostředků nebo v jiných obdobných případech vycházejí, jinak si otázky doručení zjišťují a posuzují samostatně.

Dospěje-li soud v řízení o výkon rozhodnutí nebo v jiném řízení k závěru, že rozhodnutí soudu vydané v občanském soudním řízení není z formálního hlediska vykonatelné, neboť nebylo řádně či účinně doručeno, neplatí tu § 50d odst. 5 (nyní odst. 3) o. s. ř. Je tomu tak proto, že přezkum řádnosti doručení v rámci řízení o výkon / číst více /

Zneužití námitky podjatosti k procesním obstrukcím (13.11.2018)

Je-li námitka podjatosti zneužívána jako obstrukční postup (jako procesní obstrukce), pak s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle § 15b o. s. ř., respektive podle § 16 odst. 1 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 104/2017, ze dne 30. 8. 2018 / číst více /

Věcná příslušnost ve sporu o náhradu škody způsobené jednatelem (13.11.2018)

Spor mezi (bývalým) jednatelem společnosti s ručením omezeným a touto společností o náhradu škody způsobené porušením povinnosti jednatele jednat s péčí řádného hospodáře je sporem mezi obchodní korporací a členem jejího statutárního orgánu, týkajícím se výkonu funkce statutárního orgánu, k jehož projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [§ 9 odst. 2 písm. f) o. s. ř.]. Řečené platí bez ohledu na to, zda žalobu podává sama společnost s ručením omezeným či její insolvenční správkyně.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 4163/2017, ze dne 4. 9. 2018 / číst více /

Použití záznamu rozhovoru jako důkazu podle právní úpravy od 1. 1. 2014 (05.11.2018)

Zákon č. 89/2012 Sb. nově umožňuje pořízení nebo použití podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu také s ohledem na výkon a ochranu jiných subjektivních soukromých práv, a to zpravidla v řízení před orgánem veřejné moci a podle předpisů veřejného práva. Toto omezení absolutního osobnostního práva je však nutné – vzhledem k tomu, že jde o výjimku z práva na ochranu osobnosti člověka – vykládat restriktivně, neboť nelze připustit, aby bylo možné používat podobizny a zvukové či obrazové záznamy týkající se člověka nebo jeho projevů osobní povahy v řízení před orgánem veřejné moci (a pro tyto účely je pořizovat) vždy (bez dalšího), když je to na prospěch právům nebo právem chráněným zájmům jiné osoby. Uvedený zákonný důvod k použití podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

Základním kritériem, jež má vést k rozhodnutí o použitelnosti či nepoužitelnosti zvukových či obrazových záznamů týkajících se člověka nebo jeho projevů osobní povahy a pořízených soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby jako důkazu v občanském soudním řízení, je poměřování chráněných práv a zájmů, které se v této soukromé sféře střetávají, a rozhodování o tom, který z těchto zájmů je v konkrétním případě jejich střetu převažujícím. Střet zájmu na ochraně osobnosti toho, jehož projev je bez jeho souhlasu zachycován, se zájmem na ochraně toho, kdo tento projev zachycuje (a posléze použije), nelze ovšem řešit v obecné rovině. Rozhodování o tom, do jaké míry je určitý zájem v dané konkrétní situaci převažující, je třeba ponechat na zvážení soudu, a to v každém jednotlivém případě. Kromě okolností, za nichž byla taková nahrávka pořízena, budou rozhodující i význam právem chráněného či uznávaného zájmu, který je předmětem vlastního řízení, a možnosti, které měl účastník, uplatňující informace z nahrávky, k dispozici k tomu, aby získal takové informace jiným způsobem než za / číst více /

Započtení učiněné po nastoupení účinků koncentrace řízení (30.10.2018)

Učinil-li žalovaný právní úkon směřující k započtení až poté, co nastaly účinky koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř., nebrání koncentrace řízení tomu, aby soud přihlédl k existenci započtené vzájemné pohledávky, která měla vzniknout a stát se splatnou před koncentrací řízení, a k označeným důkazům, i když nebyla existence této pohledávky tvrzena a důkazy k ní nebyly navrženy již před koncentrací.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4182/2016, ze dne 28. 8. 2018 / číst více /

Změna místní příslušnosti v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (30.10.2018)

Ustanovení § 5 z. ř. s. je zvláštním ustanovením, které umožňuje změnit místní příslušnost soudu v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé poté, co byla založena ve smyslu § 11 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (použitelného v intencích § 1 odst. 3 a 4 z. ř. s.). Předpokladem přenesení příslušnosti je změna okolností významných pro určení místní příslušnosti ve smyslu § 4 odst. 2 a § 467 odst. 1 z. ř. s. a zároveň respektování zájmu nezletilého dítěte. Tato zvláštní (speciální) úprava má přednost před ustanovením § 12 odst. 2 o. s. ř., které tudíž ve věcech péče o nezletilé zásadně nelze použít.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Nd 243/2018, ze dne 30. 8. 2018 / číst více /

Zastavení exekuce rozhodčího nálezu na návrh povinného-spotřebitele (24.10.2018)

Zákon o rozhodčím řízení nelze obcházet v představě, že lze ochranu nalézt v následném řízení exekučním. Pakliže se tak má – až zde – stát, pak jen tehdy, je-li nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných (především ústavněprávních), tj. měl-li by být vykonán rozhodčí nález, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu. Tak by tomu bylo tehdy, jestliže by exekuce exekučního titulu ve formě rozhodčího nálezu, který nebyl v předepsaném nalézacím řízení zrušen, vedla k vynucení povinnosti, která je ve zcela zjevném rozporu s hmotným právem.

Proto není namístě vyhovět návrhu povinného-spotřebitele na zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jenž je odůvodněn tím, že hmotněprávní jednání, které bylo podkladem pro vydání exekučního titulu ve formě rozhodčího nálezu, dále rozhodčí smlouva, na jejímž základě byl vydán rozhodčí nález, jakož i rozhodčí nález ve svém celkovém a společném úhrnu směřují k poškození povinného-spotřebitele, jestliže plnění, které exekuční titul ve formě rozhodčího nálezu povinnému ukládá (a jež je vykonáváno), nelze posoudit jako povinnost, která je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, pakliže během řízení nevyplynuly ani žádné jednotlivé okolnosti, na jejichž základě by bylo možné učinit závěr o neplatnosti rozhodčí smlouvy.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1641/2018, ze dne 1. 8. 2018 / číst více /